Stručné informace
Duchovní služby se v Bílovecké nemocnici poskytují pravidelně od r. 2006, kdy byla v nemocnici otevřena Kaple sv. Anežky. Jejich podstatou jsou zejména návštěvy na pokoji nemocného, rozmluva, modlitba, udělování svátostí - pomazání nemocných a svatého přijímání.
Služby poskytují Lumír Tkáč, farář z Bílovce, a Alois Pinďák, trvalý jáhen z Bílova, každou druhou sobotu od 14:00 hodin, nebo na požádání v akutních případech kdykoliv.
Duchovní službu domlouvá nemocný nebo jeho rodina, a to buď přímo při návštěvě na oddělení, vzkazem po zdravotním personálu nebo na kontaktní adrese:
Co je smyslem duchovní služby:Římskokatolická farnost Bílovec
Ing. Mgr. Lumír Tkáč
Slezské náměstí 28
743 01 Bílovec
tel.556 412 261, 732 466 176
e-mail: rkfbilovec@doo.cz
Podle Světové zdravotnická organizace (WHO) se zdravím rozumí stav biologické, psychické a sociální pohody.
"Léčba nemoci by tedy měla probíhat ve čtyřech rovinách, a to v rovině tělesné, duševní, sociální a spirituální (neboli duchovní). Člověk je bytost spirituální, každý z nás má potřebu lásky, hledá bezpečí, jistotu, hledá smysl života a klade si otázky po jeho naplnění. Tyto otázky jsou zvláště markantní v náročných životních situacích, především v prožívání bolesti, ztráty, vážné nemoci, nebo sklonku života," míní farář Lumír Tkáč.
Smyslem duchovní služby je při pohovoru nebo modlitbě poskytnout tomu, kdo o pomoc požádá, útěchu, uklidnění, jinými slovy jde o pomoc k lidsky důstojnému zvládnutí složité životní situace, včetně procesu umírání, a to bez ohledu na víru a vyznání.
"Snažíme se přinést člověku pomoc při zvládnutí nemoci v procesu jeho léčby. Ostatně moderní medicína zohledňuje i duchovní rozměr a mnohdy dobré slovo udělá více než léky. Naším lékem je popovídání s pacientem, modlitba a duchovní rozměr se často potom projeví v léčbě jako chuť a vůle bojovat s nemocí," říká kněz.
Upozorňuje však na to, že je pacienti a příbuzní, a to především ti mladší, často vnímají jen jako by byli "posly smrti". Vychází to z předsudku, že když jde kněz k nemocnému, tak to znamená, že nemocný umírá. Podstatou duchovní služby je však především podpora nemocných a pomoc na jejich cestě k uzdravení. Teprve pokud uzdravení už není možné, potom je důležité pomoci k přijetí konečnosti lidského života. Což je velmi náročné pro umírající, ale často ještě více pro příbuzné.
"V dnešní době totiž existuje snad poslední tabu a tím je smrt a umírání. S tím dnešní člověk má malou nebo vůbec žádnou zkušenost. Domnívám se, že právě služba dobrovolníků může pomoci k proměně pohledu na nemoc, stáří, umírání. Velice si cením činnosti dobrovolníků, kteří pravidelně docházejí za dlouhodobě nemocnými pacienty. Takových lidí není nikdy dost. Mohou to být studenti, kteří získají jednak novou zkušenost při službě druhým, nebo jim to může pomoci při hledání své životní cesty či dalšího studia, ale také senioři, kteří by svůj volný čas mohli věnovat této prospěšné činnosti. Možná by tak našli i nové naplnění svého života," dodává kněz Lumír Tkáč.
"Léčba nemoci by tedy měla probíhat ve čtyřech rovinách, a to v rovině tělesné, duševní, sociální a spirituální (neboli duchovní). Člověk je bytost spirituální, každý z nás má potřebu lásky, hledá bezpečí, jistotu, hledá smysl života a klade si otázky po jeho naplnění. Tyto otázky jsou zvláště markantní v náročných životních situacích, především v prožívání bolesti, ztráty, vážné nemoci, nebo sklonku života," míní farář Lumír Tkáč.
Smyslem duchovní služby je při pohovoru nebo modlitbě poskytnout tomu, kdo o pomoc požádá, útěchu, uklidnění, jinými slovy jde o pomoc k lidsky důstojnému zvládnutí složité životní situace, včetně procesu umírání, a to bez ohledu na víru a vyznání.
"Snažíme se přinést člověku pomoc při zvládnutí nemoci v procesu jeho léčby. Ostatně moderní medicína zohledňuje i duchovní rozměr a mnohdy dobré slovo udělá více než léky. Naším lékem je popovídání s pacientem, modlitba a duchovní rozměr se často potom projeví v léčbě jako chuť a vůle bojovat s nemocí," říká kněz.
Upozorňuje však na to, že je pacienti a příbuzní, a to především ti mladší, často vnímají jen jako by byli "posly smrti". Vychází to z předsudku, že když jde kněz k nemocnému, tak to znamená, že nemocný umírá. Podstatou duchovní služby je však především podpora nemocných a pomoc na jejich cestě k uzdravení. Teprve pokud uzdravení už není možné, potom je důležité pomoci k přijetí konečnosti lidského života. Což je velmi náročné pro umírající, ale často ještě více pro příbuzné.
"V dnešní době totiž existuje snad poslední tabu a tím je smrt a umírání. S tím dnešní člověk má malou nebo vůbec žádnou zkušenost. Domnívám se, že právě služba dobrovolníků může pomoci k proměně pohledu na nemoc, stáří, umírání. Velice si cením činnosti dobrovolníků, kteří pravidelně docházejí za dlouhodobě nemocnými pacienty. Takových lidí není nikdy dost. Mohou to být studenti, kteří získají jednak novou zkušenost při službě druhým, nebo jim to může pomoci při hledání své životní cesty či dalšího studia, ale také senioři, kteří by svůj volný čas mohli věnovat této prospěšné činnosti. Možná by tak našli i nové naplnění svého života," dodává kněz Lumír Tkáč.
