Soubor vyšetřovacích metod, které vedou ke stanovení "fyzioterapeutické diagnózy" a následně ke stanovení individuálního terapeutického plánu.
Na základě odebrané anamnézy provedeme vyšetření:
- aspekcí (pohledem),
- palpací (pohmatem),
- aktivních a pasivních pohybů,
- pohybu proti odporu,
- kloubní vůle,
- stavu měkkých tkání,
- svalových dysbalancí,
- pohybových stereotypů,
- hypermobility,
- popř. vyšetření orientační neurologické.
FYZICKÁ AKTIVITA
Vhodná fyzická aktivita:
- zvyšuje rychlost metabolismu a odbourává přebytečný tuk, ne svalovou hmotu
- zlepšuje zdravotní stav a fyzickou zdatnost
- příznivě ovlivňuje psychiku, je účinný v boji s depresí a úzkostí, které často vedou k přejídání
- krátkodobě snižuje pocitu hladu, během cvičení a 2-3 hodiny po cvičení snižuje chuťové preference tučných jídel
- vyplňuje období nečinnosti, které je podnětem k přejídání v době, kdy tělo jíst nepotřebuje
Aby bylo cvičení účinné je nutné zvolit vhodnou pohybovou aktivitu a především určit správnou intenzitu, délku trvání a frekvenci cvičení. Protože u klientů s nadváhou se často v anamnéze setkáváme s bolestmi převážně v oblasti bederní páteře a kloubů dolních končetin, je vhodné před doporučením vhodné pohybové aktivity provést kineziologický rozbor a na jeho základě potom stanovit individuální léčebný plán.
Cvičení určené k redukci hmotnosti je nutné provádět v intenzitě na úrovni aerobně- anaerobního pásma. Začátek tohoto pásma je definován aerobním prahem, bodem prvního vzestupu laktátu a konec tohoto pásma je definován anaerobním prahem, což je předěl mezi převážně aerobním a anaerobním krytím energetických nároků a je definován maximální dlouhodobě udržitelnou setrvalou hladinou krevního laktátu. Při intenzitě zátěže na úrovni aerobně - anaerobního pásma dochází k nejvyššímu využití lipidů jako zdroje energie. Po překročení anaerobního prah během cvičení prudce narůstá podíl anaerobní úhrady energie a dochází ke – kumulaci krevního laktátu, rozvoji acidózy a k aktivaci kompenzačních mechanismů, což může vést i k poškození klienta. Proto nám anaerobní práh také přispívá k určení horního limitu bezpečné intenzity pohybové aktivity u nemocných.
Tréninková TF = zhruba 60 – 70% maximální TF (zjištěné při spiroergometrickém vyšetření)
Velmi vhodné je skupinové cvičení alespoň 2x týdně, kdy délka cvičební jednotky by se měla pohybovat kolem 60 min. Cvičební jednotka by se měla skládat z několika fází: 1. zhruba 10min fáze zahřívací, 2. fáze aerobní zátěž v délce trvání 30 – 40 min – nutné provádět při TTF, tuto fázi je vhodné rozdělit na dvě různá aerobní cvičení – např. cvičení na velkém míči nebo overballu a jízda na rotopedu, elipticalu,… a třetí konečná fáze relaxační.
Dále je zapotřebí další individuální pohybová aktivita alespoň 2x týdně – tzn. Plavání, jízda na kole nebo rotopedu, svižná chůze, pěší turistika – ne vysokohorská, plavání, běh na lyžích, bruslení, veslování, aquaaerobic,…
Dále je vhodné zvýšení habituální i mimořádné pohybové aktivity, omezit používání dopravních prostředků, výtahu, apod.
Toto je pouze příklad vhodné pohybové aktivity a nelze se jím řídit paušálně, vždy je nutný individuální přístup ke klientovi, pokud možno vytvoření cvičebního plánu na základě provedeného kineziologického rozboru.
